CETECHOVICE
obec
326 m n.m., 9 km jz. od Zdounek, na severozápadním okraji Chřibů u potoka Kotojedky
Obec je poprvé připomínána roku 1131 kdy zde náležely dva lány kostelu Spytihněvskému. V letech 1220 - 1250 patřila k panství Velehradskému, následně Smilu ze Střílek, který ji daroval roku 1261 nově založenému cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. V l. 1302 -20 psal se Ondřej z Cetechovic jenž obec získal neznámo jak. Od těch dob se ve vlastnictví střídalo množství různých majitelů. V 16. století drželi ves kupř. Skrbenští, Víckovští a Zástřizlové, ve století 17. Osečtí, z Rotálu, Ledeničtí a Petřvaldští. Od 15. do 17. století mělo cetechovické panství vlastní hrdelní soud, ale právní naučení bralo z královského města Uherského Hradiště. Asi roku 1680 byly nedaleko obce odkryty mramorové lomy do nihž byli povoláni na práci dělníci z Itálie (odtud se obyvatelům Cetechovic dodnes říká "Taliáni"). Cetechovický mramor si ve své době vysloužil značnou proslulost. Byly z něj vyrobeny portály a veřeje kroměřížského zámku, oltáře pro kostel sv. Jakuba v Brně, morový sloup v Uh. Hradišti, ale i mnohé krby šlechtických domů ve Vídni. V roce 1739 získal Cetechovice Amand Antonín Petřvaldský za 28.000 zl. rýnských, který je připojil ke stříleckému panství, jehož součástí zůstaly až do roku 1912.
Zámek Cetechovice stojí na místě někdejší tvrze, která je připomínána až poměrně pozdě v půhonu z roku 1482. Pravděpodobně se jednalo o vodní tvrz, neboť její příkopy mohly být snadno napájeny z potoka Olšinky, který se zde vlévá do Kotojedky. Přestavbou a rozšířením tvrze vznikl základ nynějšího zámku. Základní úpravy provedl Karel Antonín Zeller z Rosenthalu, který vlastnil Cetechovice v l. 1682 - 1685. Barokní podobu dostal zámek za Josefa Ant. Mayera z Mayerswaldu v l. 1731 - 1738. Nad portálem je umístěn alianční erb se znaky Zellerů z Rosenthalu a Mayerů z Mayerswaldu. Poslední vůlí z 28. 4. 1738 zřídil J. A. Mayerswald pro Cetechovice rozsáhlou chudinskou nadaci. K jeho osobě se váže i pověst, podle níž cetechovická nadace nevznikla z vůle vzdělaného šlechtice, ale zásahem nadpřirozených sil. Roku 1739 se zámek spolu s obcí dostává do majetku A. A. Petřvaldského, který jej přebudoval do nynější podoby. Kolem zámku byl původně park, který však přeměnili v pole další majitelé, Künburgové, kteří získali zámek v roce 1763.
Farní kostel Navštívení Panny Marie, je nepochybně starého původu, ale přestavby provedené roku 1650 a zejména 1853 zcela zakryly jeho původní podobu. Kostelní obrazy pochází většinou z druhé poloviny 19. století Kříž na horním konci obce je datován v kryptogramu rokem 1754. Socha sv. Jana Nepomuckého pochází z doby okolo roku 1800. Tak jako u kříže jde pravděpodobně o práci místních kameníků, jejichž řemeslo přetrvalo v obci až do konce 19. století

CIMBURK
hrad
421 m n.m., 5 km v. od Koryčan, nad údolím říčky Kyjovky (Stupavy)
Hrad Cimburk byl založen Bernardem z Cimburka, držitelem Střílek, který získal panství na horní Stupavě pravděpodobně výměnou za své někdejší panství cimburské u Trnávky s pány z Lipé. Usazení Cimburků ve zdejším kraji a tedy i počátek budování hradu lze klást mezi léta 1327 - 1333, když víme, že jeho dokončení z největší části bylo uskutečněno ještě před rokem 1351.
Poloha Nového Cimburka, jmenujícím se tak na rozdíl od Cimburka u městečka Trnávky, byla výhodná. Byl vystavěn nedaleko křižovatky dvou živých dopravních cest, a to cesty, jdoucí z města Hradiště kolem Buchlova na Koryčany, a cesty, jdoucí z Kroměříže na Střílky a Koryčany a odtud na Dražůvky a Hustopeče.
Po smrti zakladatele hradu získal panství cimburské a střílecké jeho vnuk Ctibor z Cimburka, který je prodal, včetně obou hradů po roce 1358 moravskému markraběti Janu Jindřichovi za 3600 kop grošů. Mimo uvedenou sumu dostal Ctibor, zřejmě i za ochotu prodat hospodářsky i strategicky významná panství odměnou léno tovačovské.
Nejstarší syn Janův, Jošt, který se díky svým snahám o rozšíření svého panství, a to i v zahraničí, dostal do finanční tísně, byl nucen Cimburk několikrát zastavit svým věřitelům. Tak se Cimburk dostal v zástavní držení Zikmunda z Letovic a později Čeňka z Drahotuš, kterému uložil také provedení nezbytných oprav hradu, dvorů a rybníků.
Dalším, nadmíru zajímavým držitelem hradu byl drsný válečník Vok mladší z Holštejna. V době, kdy se dostává na Cimburk měl za sebou již pohnutou minulost. Nejprve bojoval na straně Joštova úhlavního nepřítele, jeho bratra Prokopa. Na rozdíl od většiny Prokopových přívrženců Vok z Holštejna šťastně vyvázl a po Prokopově smrti získal Joštovu přízeň. Jakým způsobem nabyl práva na Cimburk není přesně známo, jisto však je, že se hradu zmocnil násilím a odňal jej jeho dosavadnímu držiteli Čeňkovi z Drahotuš někdy mezi léty 1406 - 1407. Vok ml. z Holštejna byl jednou z nejzajímavějších postav historie hradu. Tradují se o něm zkazky jako o loupeživém rytíři; koncem 90. let 13. století se účastnil plenění církevních statků takovou měrou že na něj byla z příkazu papeže Bonifáce IX. roku 1399 uvalena klatba, na jeho statky interdikt. Exkomunikace se zbavil až roku 1403. Neustále měnil svá politická přesvědčení, vždy podle toho co bylo výhodnější. Přiklonil se i k husitství, což by ostatně u něj, znamenitého zhoubce církevního zboží, ani nepřekvapovalo. Po smrti krále Václava je zase nalézáme v táboře přívrženců Zikmundových, pochopitelně za nemalou odměnu. V císařských službách padl v bitvě pod Vyšehradem.
Jeho syn Vok V. byl stejně nestálý jako otec. Zástavní právo na hradě Cimburku postoupil za souhlasu Zikmundova do držení svého příbuzného Štěpána z Vartnova, pána na Zdounkách. Ten se zavázal provést opravy škod způsobených husity v l. 1421 - 1429. Z toho že si král Zikmund vymínil pro sebe a své nástupce právo volného příchodu na Cimburk, právo svobodné dispozice a užívání jeho (1429), vysvítá, jak významnou pevností hrad ve své době byl.
Smrtí Štěpána z Vartnova vymírá jeho rod po meči a hrad se dostává do držení jeho tet Žofie, Zuzany a Jitky. V 50. a 60. letech s nimi bydlel na Cimburku manžel Žofie Jaroslav z Lomnice. Jitka s Eliškou (připomínané jako držitelky hradu k roku 1464) musely podle královského privilegia z roku 1429 přijmout na hrad královskou posádku. Tato skutečnost měla za následek hned v prvních dobách válek mezi králem Jiřím a Matyášem Korvínem jeho obležení uherským vojskem. Někdy okolo roku 1468 byl hrad těmito vojsky také dobyt. Právě k této skutečnosti se váží místní pověsti o ukrytých pokladech ve sklepeních hradu. V následujících letech sestry zahájily opravy poničeného hradu, ale také boj o zachování práva na něj, což se jim nakonec podařilo.
Posléze se Cimburk dostává do držení Štěpána z Lomnice, syna Žofiina, který jej však vzápětí postupuje Mikuláši Franci z Háje, válečníkovi a hrdinovi z uherských válek. Následovalo období rušných tahanic o panství a hrad Cimburk ve kterém se tyto dostávají 14. ledna 1520 ze zeměpanského zboží od krále Ladislava do trvalého dědického vlastnictví pánům z Víckova. Po Vilému z Víckova zdědil panství podkomoří Přemek z Víckova, od něj jeho syn Jan Vilím. Ten se rozhodl panství prodat uherskému šlechtici Gabrielu Majláthovi což učinil okolo roku 1569. Gabriel Majláth se však koncem svého života dostal do dluhů, které splácela ještě jeho vdova Anna. Po její smrti roku 1602 zdědily panství její dvě dcery Anna, která se však po vypořádání svého podílu vzdala, a Alina její sestra se tak stala výhradní majitelkou Cimburka a jeho statků. Alina byla dvakrát vdaná, poprvé za Jana Horeckého z Horky a podruhé za Mojžíše Sunka z Jesenice. Její synové, Gabriel Horecký a Kašpar Sunek zdědili panství ještě jako nezletilí. Po vypořádání se svým bratrem se stal jediným vlastníkem Gabriel Horecký z Horky (†1658), po kterém následoval jeho syn František (†1665), vnuk Gabriel František (†1703) a pravnuk Antonín Emerich.
Od poloviny 17. století ztrácel Cimburk postupně svůj vojenský význam, rodina Horeckých nebyla také nijak zámožná, a proto chátral. Zvláště když se Horečtí rozhodli vystavět v Koryčanech zámek (po roce 1671), bylo o osudu hradu rozhodnuto. V roce 1671 je však ještě Cimburk uváděn jako obydlený, pravděpodobně již jen služebním personálem. V roce 1703 však již hrad není uváděn ani inventáři pozůstalosti Františka Gabriela Horeckého. Moravský historik Jan Jiří Ignác Středovský se zmiňuje v roce 1709 o Cimburku jako o opuštěném hradu (arx desolata). V roce 1793 jej vzpomíná František Josef Schwoy jako "starý rozpadlý horský zámek, obklopený lesy".

CTIBORŮV DUB
orientační bod
1 km v. od hradu Střílky
Dnes již jen orientační označení místa kde stával prastarý, donedávna snad nejstarší dub (dub zimní) ve Chřibech. Dutý velikán měl v průměru okolo dvou metrů. Jeho konec uspíšili chlapci z nedalekých Střílek, kteří se na počátku 40. let pokusili z dutiny dubu vykouřit sovy a strom zapálili. Ještě koncem šedesátých let se sice dub z malé části zelenal, dnes však již po něm není památky.
Od pradávných dob nazývaný "dub Ctiborův" nesl pravděpodobně jméno po Ctiboru z Cimburka, vnuku Bernarda, zakladatele nedalekého hradu Nového Cimburka. Tento Ctibor vlastnil panství jak cimburské, tak střílecké a prodal je včetně obou hradů po roce 1358. Vzhledem k tomu, že se duby mohou dosáhnout stáří až přes tisíc let je opravdu možné, že si tento úctyhodný dub pana ctibora opravdu "pamatoval".

CVIČITELSKÁ SKÁLA
skaliska, viz. Zbořené zámky.

CVRČOVICE
obec
254 m n.m., 2 km v od Zdounek, 12 km jz. od Kroměříže
Z katastru obce jsou známy ojedinělé nálezy z doby kamenné.
První zmínka o Cvrčovicích je teprve k roku 1412, kdy byly vloženy do zemských desek Zdounky s osadami Světlou, Svrčovicemi, Soběsuky a Újezdcem Jakoubkovi řečenému Konečkovi z Prus, kterému toto zboží prodal asi krátce před svou smrtí moravský markrabě Jošt († 1411). Od té doby byly Cvrčovice neustále spojeny s panstvím Zdounky, při nihž se výslovně připomínají roku 1480, 1481, 1520, 1523, 1542, 1561, a 1636.
Kaplička z roku 1877 vystavěná místním sedlákem Vincencem Menšíkem je zasvěcena Panně Marii hostýnské.
Severozápadně od obce se nachází památný strom - planá hrušeň stará asi 300 let. Přírodní památka Včelín (2,7 ha) 0,5 km západně od obce vlevo nad silnicí do Milovic je stráňkou lesostepního charakteru s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin.

CVRČOVICKÝ POTOK
vodní tok
Pramení ve Chřibech pod Bunčem, teče severním směrem přes Cvrčovice do Kotojedky.