HALENKOVICE
obec
288 m n.m., 14 km zjz. od Zlína, na východním okraji Chřibů
V severovýchodní části obce bylo objeveno sídliště nejstaršího neolitu. V katastru také nalezneme stopy osídlení z období paleolitu, lidu popelnicových polí i z doby slovanské.
Obec vznikla okolo roku 1630 kolonizací valašskými osadníky na napajedelském panství, jehož osudy nadále sdílely. Halenkovice, původně zvané Alinkovice (Alenkovice) podle Aleny Bruntálské z Vrbna, manželky majitele napajedelského panství Jana Rotala. S Halenkovicemi brzy splynuly blízké osady Eleonorovice, připomínané roku 1667 (nazvané podle Eleonory, dcery Jana Rotala) a Kateřinice, založené roku 1677. Fara byla zřízena v obci roku 1784. V pečetním znamení obce byl původně jezdec na koni, později ryba (od roku 1749).
Farní kostel sv. Josefa se zvonem z roku 1622. Na návsi stojí barokní sochy sv. Petra a sv. Pavla pocházející z 1. poloviny 18. století Zvonice je drobnou architektonickou památkou z roku 1755 se zvonem z roku 1861.
Vzhledem k rozlehlosti obce existuje v kraji lidová říkanka:"Kdo chce vidět Vídeň, musí tam být týden. Kdo chce vidět Halenkovice, musí tam být dva měsíce."

HLADNÁ VODA
pramen, viz. Staré Hutě.

HOLÝ KOPEC
významný bod Chřibských hřbetů
548,3 m n.m, 2 km zjz. od hradu Buchlova, 3 km jjv. od obce Staré Hutě
Úzký zalesněný asymetrický hřbet s příkřejším jižním svahem, zalesněný na jižních svazích dubo-bukovými porosty, na severních svazích bukové porosty s javorem. Je tvořen paleogenními pískovci a slepenci soláňských vrstev magurského flyše. Skalní útvary ve vrcholové části se nazývají Varhany, skaliska na západ od vrcholu Zbořené zámky.
Hradisko, jehož existenci nám připomínají i pomístní názvy "V rynku", "Bašta" a "Bránky", rozkládající se kolem vrcholu objevil v roce 1897 známý moravský archeolog I. L. Červinka. Dochovaly se zde zbytky mohutného valového opevnění, dosahující výšky až 5 m, také celková plocha hradiska dosahuje úctyhodných 15 ha při největší vnitřní délce okolo 850 m, a šířce 180 m. Svými rozměry je patrně největším hradiskem z doby popelnicových polí na Moravě. Hradisko bylo vybudováno na konci doby bronzové a počátku starší doby železné lidem halštatské lužické kultury.
Přírodní rezervace o výměře 89,72 ha chrání přirozenou lesní bučinu karpatského typu s příměsí dubu na jižní straně kopce.

HORA SVATÉHO KLIMENTA
archeologická lokalita, viz. Hradisko sv. Klimenta.

HORNÍ KOPANINY
významný bod Kostelanské vrchoviny
364 m n.m., 1,5 km s. od obce Halenkovice
Odlesněný, široce zaoblený a k jjv. ukloněný hřbet, tvořený paleogenními jílovci a pískovci zlínských vrstev magurského flyše.

HRAD
významný bod Chřibských hřbetů
zřícenina stříleckého hradu, 522 m n.m., 1 km jv. od obce Střílky
Vrchol s příkrými svahy, souvisle zalesněný smíšenými listnatými porosty s převahou dubu, tvořený paleogenními pískovci, jílovci a slepenci soláňských vrstev magurského flyše. Západně od vrcholu se nachází zřícenina stříleckého hradu.
Hrad Střílky je poprvé připomínán roku 1261, kdy se po něm píše kastelán brumovský Smil ze Střílek, zakladatel vizovického kláštera. Další osobou s tímto přídomkem a snad i majitelem hradu je Petr Puklice ze Střílek (1263). Roku 1321 se již výslovně vzpomíná hrad (castrum Strilk) v držení Jindřicha ml. z Lipé. Nedlouho nato se stává majitelem Albert z Tovačova a po jeho smrti syn Ctibor z Cimburka, který jej prodal roku 1358 za 3600 kop grošů moravskému markraběti Janu Jindřichovi. Roku 1406 obdrželi hrad lénem od markraběte Jošta Hechtové z Rosic. Ti jej pak drželi s vyjímkou husitských válek, kdy si král Zikmund při odevzdávání Moravy markraběti Albrechtovi v roku 1423 vymínil střílecké zboží pro sebe. Roku 1460 přešel majetek na jejich příbuzné, pány z Lichtenburka. Tito jej prodali roku 1480 pánům z Ojnic. V této době náležel k hradu následující majetek: městečko Střílky, vsi Brankovice a Malenky, pusté vsi Olšovec, Strabišov a Lněník a části vsí Žeravic a Hruškovic, pustý rybník na Stupavě (říčce) a mlýn v Čermákovicích u Koryčan. Roku 1486 je připomínána hradní kaple s kaplanstvím.V následujících letech však již hrad ztratil svou důležitost a pustl, správa panství byla přenešenaí do městečka Střílky. Roku 1542 kdy se panství nacházelo v majetku Václava z Boskovic, který je získal sňatkem se již hrad výslovně nazývá pustým.
Z původního gotického hradu se dochovaly jenom nepatrné zbytky zdí a v terénu patrné obranné valy. Zajímavým stavebním prvkem byla existence předsunutého opevnění spojeného s vlastním hradem opevněným spojovacím krčkem. Analogii obdobného řešení je možno hledat v podobné fortifikaci hradu Kalicha. Podle M. Plačka vzniklo toto opevnění zřejmě bezprostředně po dobytí Uhry roku 1468 v rámci obnovy hradu.

HRADISKO sv. KLIMENTA
národně kulturní památka
archeologická lokalita, 461 m n.m., 4 km sz. od Osvětiman
Archeologicky významná lokalita velkomoravského hradiska se nachází na jazykovité ostrožně vybíhající z hlavního hřebenu Chřibských hřbetů s kterým je spojena jen úzkou šíjí. Z hlediska strategického velmi vhodně zvolená poloha, chráněná na východě a západě horskou hradbou od kterých je však oddělena strmými svahy hlubokých údolíček. První písemná zmínka pochází z roku 1358 v listině, kterou olomoucký biskup Jan z Vlašimi potvtvrzuje , že moravský markrabě Jan daroval brněnským augustiniánům "...kapli blahoslaveného Klimenta, papeže a mučedníka v lesním zátiší blíže nového hradu Cimburka ležící, v dobách sice dávno vystavěnou k uctívání téhož svatého, nyní však od mnohých let vší služby pohřešující, zároveň s budovou k téže kapli přiléhající, obehnanou příkopy...". Z textu listiny vyplývá, že kaple s budovou byla vystavěna dávno před rokem 1358. Archeologický průzkum provedený v l. 1958 a 1962 potvrdil přítomnost středohradištního, mladohradištního i středověkého osídlení.
Z průzkumu základů kostelíka bylo možno dovodit existenci tří stavebních fází této stavby. První, nejstarší stavební fáze pochází z období velkomoravského, druhá z 11. stol, kdy byl obnovován i fortifikační systém hradiska, a třetí, poslední stavební fáze spadající do doby po roce 1358. Slovanské hradisko plnilo pravděpodobně strážní funkci přechodu přes Chřiby a podle pověstí také ochranu kláštera v kterém měly být uchovávány ostatky sv. Klimenta. Po pádu Velkomoravské říše, kdy se v 10. století Morava stala cílem častých útoků z Uher, Čech a Polska sloužilo hradisko jako útočiště pro obyvatele okolních vsí. Trvale spravovali hradisko pravděpodobně jen zbytky slovanských mnichů zvaných černí mnichové moravští. Brněnští augustiniáni se snažili v druhé polovině 14. století obnovit svatoklimentský klášter. Roku 1421 byl však zdejší klášter napaden pod vedením Bedřicha ze Strážnice Husity a vypálen. Převorovi a několika mnichům se podařilo uniknout do Vřesovic, kde podle tradice ještě nějakou dobu žili na místní tvrzi. V dalších letech byl však řád augustiniánů postižen válečnými finančními poplatky, proto k obnově kláštera již nedošlo. Místo bylo obýváno jen poustevníkem, roku 1500 se zde jako takový uvádí rytíř Jiří Smetana. Tento rytíř byl bezdětný, svůj majetek odkázal Protivcovi ze Zástřizl pánovi na Buchlově a sám se uchýlil do lesní samoty. Přestože místo pustlo, přece zůstalo v povědomí pro mnohé poutníky. Roku 1700 popisuje svou návštěvu na sv. Klimentu přerovský farář Středovský. Díky pověstem o ukrytých pokladech stalo se toto místo častým cílem jejich hledačů. Dokonce roku 1770 dali místo prokopat sami majitelé buchlovského panství Petřvaldové. O obnovu významné památky se pokoušel v 1. polovině 19. století osvětimanský farář Vavřinec Jugan, který poprvé odkryl základy zděného kostelíka. Díky jeho kontaktům s moravským topografem G.Wolným objevila se podrobná historie sv. Klimenta ve IV. svazku jeho práce z roku 1838 Markgrafschaft Mähren (str. 176 - 178). Dřevěnou kapličku se zvonicí zde nechal postavit ve stejném roce boršický farář Studeník. v l. 1885 a 1888 zkoumal hradisko a jeho okolí Vlastenecký musejní spolek v Olomouci pod vedením Jindřicha Wankla. Dalším známým badatelem, který zde prováděl výzkum byl František Přikryl. V l. 1903 - 1905 zde kopal také poštovní oficiál Robert Čechmánek. Povrchový průzkum hradiska provedl roku 1915 také přední moravský archeolog I. L. Červinka. Výzkumem zdejší lokality se zabývala roku 1930 v Brně založená Matice svatoklimentská, která byla v současnosti znovuobnovena. Je nutno však připomenout, že všechny amatérské výkopové práce v minulosti lokalitu silně poškodily. Nelze než doufat, že do budoucna již bude snahám o amatérské zasahování do národně kulturní památky zamezeno.
Nedaleko se nachází vydatný pramen dobré vody Gorazdova studánka.

HROBY
jeden z vrcholů hřebene Chřibských hřbetů
502,5 m n.m. 1,5 km j. od obce Stupava
Vzhledem k místním poměrům byl s největší pravděpodobností původní název zdejších míst Hrby. Asi již nezjistíme, kdy došlo k záměně názvu Hrby za Hroby, ale k čemu taková záměna může vést je patrno z následujících řádek.
Právě díky zajímavému názvu (Hroby) neušlo místo v 80. letech minulého století pozornosti stupavského faráře Vavřince Sigmunda, horlivého propagátora cyrilometodějské tradice. Věřil, že původní Veligrad, sídlo arcibiskupa Metoděje a zároveň místo jeho posledního dpočinku se nalézá někde v horách mezi Stupavou a Osvětimanama. Proto se pokoušel v letech 1884 - 1886 v místě, jehož jméno k tomu přímo vybízelo kopat, aby hrob arcibiskupův nalezl, ovšem bezvýsledně. Se svými názory a vědomostni jistě silně působil na zdejší věřící, zvláště pak na lidi z jeho bezprostřední blízkosti. Jeho kuchařka tak pod jeho vlivem dala dceři velmi neobvyklé jméno - Klementina.
A byla to právě Klementina Maštalířová, která začala někdy okolo roku 1926 tvrdit, že mívá pravidelně při motlidbách zjevení sv. Metoděje, který ji prosí, aby jeho tělo vyzvedla z hrobu. Motlidbami si vyprosila od sv. Metoděje přesné určení místa, kde má kopat. Bylo to v lese, na místě zvaném Hroby, kde se jí prý zjevila dívka v růžových šatech, ukazující rukou nedaleko směrem k zemi. 23. června 1932 se svým synem Robertem, Antonínem Vaďurou a Josefem Burianem začala Maštalířová v udaném místě kopat. Hned následujícího dne byl výkop úspěšný. V hloubce 5 metrů objevili kamennou desku o rozměrech 60 x 80 x 15 cm s nápisem: *Soluň, †Vělěh, na rubu pak Archibis - Metoději pros za nás - u Boha. Během krátké doby se zpráva dostala do všech novin a dokonce do rozhlasu. Palcové titulky oznamovaly: "Metodějův hrob objeven", "Zázrak u Stupavy", "Tisíce lidí putují k hrobu sv. Metoděje" atd.
Maštalířová se stala slavnou, k Hrobům u Stupavy putovaly zástupy věřících z Moravy, Slovenska i Rakouska. V létě roku 1932 se tak na nové poutní místo přišlo podívat na 30000 lidí. Kopání pokračovalo a jáma o průměru 10m dosáhla hloubky 11 m. Zvědavost lidu se z hloubkou zvětšovala. Očekávalo se objevení podzemní chodby kláštera s neporušeným tělem Metodějovým.
Mezitím se však v Lidových novinách objevil článek moravského archeologa J.Skutila, který nevyslovil jen pochybnost, ale především argumenty popírající pravost kamene. Poukázal na skutečnost, že písmena byla do kamene vyškrábána, tedy nikoliv vytesána, ale především na fakt, že označení * a † jako narození a úmrtí není starší jak 150 let . Paleograf O. Ritz označil nález jednoznačně za "primitivní pokus o podvrh". Práce na Hrobech byly úředně zastaveny a Maštalířové dokonce zakázáno zúčastňovat se bohoslužeb na Stupavě, ale musela chodit až do Střílek.
S odstupem doby můžeme vyslovit doměnku, že původci celé blamáže je možno hledat někde v okruhu Lesního družstva z Osvětiman, v čele s poslancem Měchurou. Lidé s těchto kruhů patrně zneužili věřící Maštalířovou k akci , která měla těsně před termínem velehradské pouti (5. července) přilákat poutníky na pozemky Lesního družstva. Družstvo pochopitelně výkopy ochotně povolilo a začalo samozřejmě okamžitě vybírat nájmy za stánky z občerstvením pro tisíce zvědavých návštěvníků.
Následné nálezy dalších kamenů (28. 11. 1932, 10. 6. 1933 a 12. 12. 1933) však již nevzbudily větší pozornost. Sama Klementina Maštalířová, která zemřela v lednu roku 1963 ještě roku 1960 marně žádala Moravské muzeum v Brně o povolení k výkopům.

HRUŠKOVICE
vodní tok pod jižními svahy Chřibů
Pramenící pod Ocáskem a vrcholem Hroby ve výšce 435 m n.m., tekoucí jihovýchodním směrem, protéká obcemi Osvětimany, Ježov a dalšími. Ústí do Kyjovky ve výšce 178 m n.m. u Svatobořic - Mistřína. Plocha povodí je 116,9 km2, délka toku činí 24,3 km. Na toku Hruškovice byla roku 1970 v Osvětimanech zřízena vodoměrná stanice.