KÁMEN POD STRACHOVEM
pravděpodobně nedochovaný drobný skalní útvar
2 km sz. od obce Salaš v údolí Salašského potoka
Kámen s vyrytými značkami a prohlubní popsal V. Houdek v Časopise Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci roku 1891, který v něm hledal analogii Králova stolu. Měl se nalézat v údolí pod kopcem Strachov (490 m. n. m.) v místě zvaném Papradnice. Jméno Strachov vysvětluje jako místo, kde se obyvatelé okolních obcí shromažďovali v období válečného nebezpečí. Kámen měl dokonce sloužit jako oltář pro kněze, sloužícího mši pro vesničany ukryté v horách.

KAMEŇÁK
rekreační oblast
1,5 km sz od obce Čeložnice
Rekreační oblast s množstvím chat v údolí otevřeném k jihu Ve zdejším okolí působila stejnojmenná partyzánská skupina, jejíž příslušníci byli 14. dubna 1945 v Ištokově chatě nedaleko hájenky Zavadilky přepadeni gestapem a postříleni. Přežil jen anglický letec Pavel Svoboda, rodák z Bohuslavic. Památce padlých partyzánů byl postaven pomníček u cesty u lesní cesty na Zavadilku.

KAMENEC
přírodní památka, viz. Světlá.

KARLOVA SKÁLA
skalní útvar
1 km j. od Holého kopce
Skalisko, opředené strašidelnými pověstmi, vystupuje ze svahu hladkou jižní stěnou, nevýraznou lavicovitou severní stěnou a kolmou zápaní stěnou, vysokou asi 10 m. Západní stěna je proťata čtyřmi komíny kudy vede většina obtížnějších z 21 popsaných horolezeckých tras. Výstupy vyšší obtížnosti v l. 1949 - 1954 uskutečnili M. Janec, J. Houšť, M. Mendřec aj. Nedaleko se vyskytuje plotnovitý skalní útvar zvaný Zbojník.

KAROLÍN
obec
292 m n.m., 11 km jjv. od Kroměříže
U obce byl nalezen zatím nejstarší doklad lidské přítomnosti na východní Moravě. Jedná se o středopaleolitický pěstní klín vyrobený z čokoládově hnědého radiolaritu se zeleným žilkováním.
Osada byla založena v letech 1822 a 1823 majitelkou kvasického panství Karolinou hraběnkou Lamberkovou a nazvána jejím jménem Karolinov (Karolinendorf). Založena byla původně jako dřevorubecká kolonie, aby nemuseli lesní dělníci docházet daleko za prací. V roce 1834 zde stálo 65 dřevěných chalup. Osada se stala samostatnou obcí teprve roku 1869, když doposud byla pouhou kolonií Kvasic, kam volila jednoho člena výboru. Roku 1872 celá osada vyhořela.

KAZATELNA
skalní útvar
2,5 km jz. od obce Stupava
Vypreparované pískovcové skalisko vystupující ze svahu s vytesanými schůdky pro výstup a upravenou plochou na vrcholu připomínající kazatelnu. Na vrcholu je zasazen železný dvouramenný kříž z roku 1972. Ze skaliska je výhled přes údolí Kyjovky (Stupavy) na protější hřeben Chřibských hřbetů, hrad Cimburk a část Koryčanské přehrady. O skalisku se traduje, že bylo využíváno skutečně jako kazatelna, nejprve moravským arcibiskupem Metodějem, později i augustiniány z nedalekého kláštera na Svatém Klimentu. Skalisko bylo vyhlášeno chráněným přírodním útvarem roku 1967 (0,50 ha).

KLIMENTSKÝ POTOK
vodní tok
Pramení ve Chřibech v místech, která se také nazývají ve Pět žídel (pět pramenů), severně od Svatého Klimenta v údolí 2 km severně od obce Vřesovic.
Rekreační oblasti s množstvím chat vytváří Klimentský rybník, dále pak 1 km severozápadně od Osvětiman naplňuje přehradní nádrž. Úřední název nádrže je Osvětimany, ale užívá se i místní název Březina. Přehrada má 12,5 m vysokou hráz a pojme celkem 363 tis. m3 vody. V Osvětimanech se vlévá do potoka Hruškovice.

KOMÍNEK
významný bod Jankovické vrchoviny
456 m n.m., 2,5 km ssz. od obce Břestek
Široce zaoblený, dubovými, bukovými a smrkovými porosty zalesněný hřbet se sukem v jižní části, skalní útvary zejména jihozápadně od vrcholu na údolním svahu Břestecká skála. Je tvořen paleogenními pískovci a slepenci soláňských vrstev magurského flyše.
Vrchol je zmiňován v dopise velehradského provisora Pavla Hořinky z 21. června 1650, adresovaném Janu Petřvaldskému z Petřvaldu vymezujícím hranice kláštera. V tomto dopise je vrchol nazýván "Skála nad Krblíkovú loukú". Mimo název Skála se později též užívalo názvu Bradlo (1659).

KOMÍNSKÉ SKÁLY
významný bod Chřibských hřbetů
skalní útvar, 523 m n.m., 1,5 km v. od Bunče, 2,5 km jjv. od obce Kostelany
Úzký asymetrický hřbet s příkřejším severním svahem zalesněný listnatými porosty s převahou dubu, buku a habru tvořený paleogenními hrubozrnnými pískovci až slepenci soláňských vrstev magurského flyše.
Po celé délce hřbetu jsou rozesety větší i menší skalní formy, nejrůznějších tvarů. Nejvýraznější skalní útvar, tvořící vlastní vrchol má pozoruhodný tvar. Je asi 8 m vysoký, téměř 20 m dlouhý a nejvíce 5 m široký, směrem vzhůru se hrotovitě zužující. Tvar skaliska modelovalo dlouhodobé zvětrávání různě odolných pískovců a slepenců podél puklin a strmě ukloněných vrstevních ploch. V severním úpatí útvaru tak vznikl i výrazný převis. Několik metrů dále na sever od převisu se nachází horní hrana výrazné skalní stěny vzniklé mrazovým zvětráváním horniny podél puklin (tzv. mrazový srub). Chráněný přírodní výtvor Komínky byl vyhlášen roku 1967 (0,50 ha).
Komínky jsou někdy nazývány také "středem Moravy" a údajně měly být také ohňovou horou. Na ohňových horách byl zapalován oheň signalizující nebezpečí pro obyvatele obcí v nížinách při vpádu nepřátelských vojsk do země.
V době, kdy byl vrchol vymýcen, patřily Komínské skály k proslulým vyhlídkovým místům. Na počátku 20. století sem často zajížděli hosté a účastníci honů na divokou pořádaných majitelem kvasického panství Jaroslavem Thunem. Několikrát se jich zúčastnil také rakouský následník trůnu, vášnivý lovec František Ferdinand D'Este. Právě k jeho návštěvě dala správa panství roku 1903 vytesat na vrchol skaliska schůdky a opatřit je železným zábradlím. Nosníky zábradlí zasazované do vyhloubených děr byly zalévány roztavenou sírou. Při této práci se síra vznitila a nad kopec stoupal sloup bílého dýmu. To samozřejmě vyděsilo obyvatele obcí, kteří o práci na skalisku neměli ponětí. Přičinlivý žurnalista napsal článek do hradišťských Slováckých novin a senzace byla na světě. Seriózně se tvářící dopisovatel tvrdil, že na Komínkách obnovila svou činnost sopka, což ostatně potvrzuje i výskyt sopečné flóry na úpatí. Zprávu místních novin převzaly Národní listy odkud se dostala až do krajanských novin v Americe. Vypráví se, že než se věc vysvětlila zaplatili podnikaví hostinští v okolí místním hochům za to, že budou pálit na Komínkách mokré bukové listí ku přilákání zvědavců a zvýšení tak vlastních tržeb.

KOPA
zaniklá osada, viz. Světlá.

KORYČANSKÁ KAPLE
drobná sakrální stavba
3,5 km jv. od Koryčan, stojící na hřebeni Bradla.
Koryčanská kaple je drobným architektonickým objektem, z poloviny 19. století, napodobující barokní sloh, tvořící důležitý orientační bod opatřený triangulačním kótováním. Místo sloužilo jako zastávka k odpočinku poutníků putujících do koryčanského kostela na pouť Panny Marie 8. září. Dále pokračovali poutníci po cestě zvané Koryčanský chodník.

KORYČANSKÁ PŘEHRADA
vodní nádrž
300 m n.m.,2 km sz. od Koryčan, na horním toku Kyjovky (Stupavy)
Údolní přehradní nádrž mezi městečkem Koryčany a obcí Stupava na říčce Kyjovce byla vybudována v polovině 50. let a uvedena do provozu roku 1959. Hlavním účelem nádrže je akumulace vody pro skupinový vodovod Kyjov, snížení rizika povodňových průtoků a zároveň zajištění trvalého minimálního průtoku. Zemní sypaná hráz ze středním jílovým těsněním má výšku nade dnem 20 m, šířku koruny 8,5 m a délku 180 m. Přehrada pojme okolo 2,5 mil. m3 vody, zatopená plocha činí přes 35 ha. Elektrárna, která je v současnosti mimo provoz má jednu turbínu typu Banki o výkonu 0,036 MW. Nad a pod přehradou jsou umístěny vodoměrné stanice. Vzhledem k funkci nádrže na pitnou vodu je celá přehrada v ochranném pásmu 1. stupně, a proto je zde koupání zakázáno.

KORYČANY
město
284 m n.m., 11 km ssv. od Kyjova, leží na sz. úpatí Chřibů
Ojedinělé nálezy z doby kamenné, nálezy z doby kultury zvoncovitých pohárů. V místě továrny na nábytek bylo nalezeno keltské sídliště.
Přestože jsou jistě starší Koryčany zmiňovány teprve roku 1321, jako městečko jsou uváděny již roku 1349 a jako farní obec roku 1350 V l. 1358 - 1611 byly součástí panství hradu Cimburku. Podnětem k přestěhování sídla panství z Cimburku a zřízení stálého panského obydlí v Koryčanech byla značná odlehlost hradu i jeho nehostinnost. Již v předbělohorské době byla v obci silná židovská komunita. Krátce držela koryčanské panství Marie Regina Bertoletti z Bartenfeldu od které je opět koupili zpět Horečtí. Antoní Emerich Horecký však již roku 1742 panství prodal za 164.000 zl. rýn. Karlu Josefovi z Gillernu. Po Kristiánu z Gillernu je roku 1793 zdědila jeho dcera Marie Josefa, dále její děti. Tyto panství koryčanské prodaly roku 1846 Salomonovi Mayerovi Rotschildovi, který je opět prodal Vilému Figdorovi a Heřmanu Wittgensteinovi. Po nich drželi panství roku 1863 hr. Trautmansdorf - Weinsberg, 1899 Ludvík Wittgenstein.
Od roku 1780 byla na panství skelná huť, která měla vlastní brusírnu, leštírnu, salajkárnu, stoupy i milíře. V 19. stoletívyráběla značné množství užitkového a broušeného skla, které bylo vyváženo i do ciziny. Výroba skla byla zastavena 1. 5. 1907 a přestěhována do Kyjova.
Roku 1856 založil v Koryčanech svou první továrnu na výrobu nábytku z ohýbaného dřeva Michael Thonet.
Znakové privilegium nebylo pro Koryčany nikdy vydáno, městečko však používalo znaku, který máme doložený na pečeti z druhé poloviny 16. století Ve znaku je kvádrová zeď s pěti stínkami, na zdi stojí věž s vysokou špičatou střechou, vpravo, vlevo a na věži jsou erby Prusinovských z Víckova.V roku 1925 byla snaha vytvořit nový městský znak. Návrh sochaře Josefa Kubíčka spočíval v užití tří erbů významných majitelů panství - Tovačovských z Cimburka, Prusinovských z Víckova a Horeckých z Horky. Tento městský znak se používal od ledna 1925 do roku 1976. Tohoto roku se město vrátilo k užívání původního znaku ze 16. století s drobnou úpravou. Koryčany se staly městem rozhodnutím KNV v Brně od 1. ledna 1967.
Zámek Koryčany stojí na místě někdejší tvrze připomínáné roku 1603. Roku 1611 se hovoří o umístění tvrze na kopci za farou a roku 1631 o tom, že má i svou kapli. Vzhledem k velikosti místní tvrze, ale především proto, že se sem za pánů Horeckých z Horky přestěhovala správa panství mluví se o ní již v polovině 17. století jako o zámku. Barokní zámek dal postavit někdy po roce 1677 František Gabriel Horecký z Horky hradišťský krajský hejtman. Kromě hospodářských a kancelářských místností v něm bylo jen 7 obytných pokojů. K rozšíření zámku došlo až za Kristiána z Gillernu v druhé poloviny 18. století, kdy bylo přistavěno třetí křídlo s balustrádou a upraven hlavní vchod do zámku. Dnes je zámek veřejnosti nepřístupný, slouží jako střední odborné učiliště. Rozsáhlá zámecká zahrada byla vybudována koncem 17. století, krátce po zbudování zámečku podle plánu náměšťského poddaného Martina Bradáče. V  zámecké zahradě se nachází několik památných stromů, za zmínku stojí především tis červený, jehož stáří je odhadováno asi na 250 let, srostlý z více slabších kmenů.
Farní a poutní kostel sv. Vavřince je velmi starého původu o čemž svědčí jeho gotické založení. Kostel byl během staletí několikrát přestavován a doplňován. V. l. 170 - 1691 se hovoří o výstavbě chrámové lodi, znovuvýstavbě po požáru roku 1716, ke zvýšení nízké věže došlo roku 1898. Věž patří, kromě gotického presbytáře, mezi velmi saré a zajímavé části kostela. Původně měla být věž součástí městského opevnění a kostelní se stala až splynutím s kostelem, které vzniklo prodloužením chrámové lodi. Proto také nestojí věž ve vertikální ose kostela, nýbrž je oproti ní odchýlena asi o 15°. Křtitelnice z cetechovického mramoru pochází z poč. 18. století Autorem obrazů sv. Antonína Paduánského a sv. Františka Xaverského je patrně velehradský Ignác Raab. Barokní mobiliář kostela pochází vesměs z 3. čtvrtiny 18. století
Socha Panny Marie, umístěná z záhlaví hlavního oltáře kostela sv.  Vavřince, je řezbovou plastikou z doby rozkvětu gotiky, zmiňovanou již ve 14. století Pochází z hradu Beckova na Slovensku. Koryčanskému kostelu byla darována Annou Bánffyovou roku 1570, při vpádu Turků byla přemístěna do hradní kaple na Cimburku a roku 1638 znovu přenesena do koryčanského chrámu. Socha byla od dávných dob ctěna věřícími jako zázračná, a proto byl koryčanský kostel častým cílem mnohých poutníků nejen z Moravy, ale i ze Slovenska (pouť 8. září).
Socha Panny Marie Immaculaty na náměstí u kostela je hodnotné sochařské dílo Ondřeje Schweigla z roku 1798. Pozoruhodným kamenosochařským dílem neznámého autora je také sousoší lidově nazývané Tři Jáni v neobvyklém provedení z 2. čtvrtiny 18. století Představuje vyobrazení sv. Jana Nepomuckého, bl. Jana Sarkandra a sv. jana Zlatoústého. Kaple sv. Floriána za městem je z roku 1716.
Na hřbitově se nachází hrobka rodiny Thonetů. Na staré budově továrny na nábytek je umístěna plastika M. Thoneta vídeňského výtvarníka P. Breithuta.