KUDLOVICE
obec
203 m n.m., 6 km jz. od Napajedel, na úpatí náhorně položené roviny
V katastru obce se nachází několik zajímavých archeologických lokalit. Bylo zde zjištěno sídliště z období kultury volutové a malované keramiky. Také se zde nachází časněstředověká sídliště v trati Záhumenica a Zámeza jejímuž datování přispěl i důležitý nález měděné uherské mince Štěpána IV.(1162 - 1163).
Kudlovice byly založeny současně se Sušicemi po roce 1252 náhradou za Kumány roku 1252 vyvrácené výše zmiňované osady. R 1372 je obec připomínána v rejstříku obcí, které platily mostné v královském městě Hradišti. Tehdy náležely ještě větším dílem k hradu Buchlovu. Hospodářství v Kudlovicích náležela také velehradskému klášteru i markraběti moravskému. V l. 1386 - 1391 vlastnil zboží v obci také Václav z Kudlovic, v l. 1408 - 1412 jej vlastnil kněz Burek a Aleš Kuželové ze Žeravic. Přes pány Kužely ze Žeravic se tato část obce stala součástí kvasického panství, kterou roku 1527 prodal Jan st. ze Šternberka Václavu z Žerotína, čímž se dostala ke statku buchlovickému. Druhou část Kudlovic s mlýnem, krčmou, dvorem a mýto v Sušicích držel roku 1464 jako markraběcí léno Jiří z Mošnova jako součást buchlovického statku, ale roku 1466 držel díl Kudlovic s mýtem a Sušice zástavou Jan Mléčko ze Zástřizl, kdežto roku 1481 jej vlastnil opět Jan Heralt z Kunštátu jako součást buchlovického statku. Při dělbě buchlovického a napajedelského statku připadly Kudlovice k napajedelskému panství, u něhož se roku 1603 výslovně jmenují. Farou náležela obec od počátku ke Spytihněvi.
Obec je známa svým vinařstvím se starou tradicí. První vinohrady byly v trati Bředské a Hradské, které jsou vzpomínány již roku 1466. Velkým podporovatelem vinařství na napajedelském panství byl Václav ze Žerotína. Roku 1526 dával poddaným, kteří vysadili vinohrad sedmileté osvobození od placení desátku. V trati Paniháje byl vyklučen les a poprvé vysazeny vinohrady o výměře 31 ha roku 1657.
Na obecní pečeti, která byla společná se Sušicemi je vyobrazení kosíře (vinařského nože) a hroznu, pod nimi vyrůstají dvě květiny.
Kaple sv. Jana Křtitele z tesaného kamene je stavbou z roku 1747 nezvyklého typu , se sousoším Křtu Kristova v mírně nadživotní velikosti. Peníze na stavbu sousoší odkázal holešovský měšťan, pocházející z Kudlovic, který zbohatl nalezením pokladu. Památkou lidového stavitelství z poslední třetiny 19. století je dům č. 50 (dům Strmenských), dokládající bydlení a hospodaření rolníka na přelomu 19. a 20. století Dnes jsou v něm konány různé kulturní akce - vinobraní, besedy u cimbálu, country večery atd.

KUDLOVICKÁ DOLINA
(užívá se i nesprávného, lidového názvu Kudlovská dolina)
hluboké údolí
dlouhé asi 5 km mezi obcemi Kostelany a Kudlovice protékané Kudlovickým potokem (189 - 187 m) v jv. části Chřibů
V údolí se nacházejí stopy osídlení již z období paleolitu.
Potok tekoucí po skalním podloží vytváří řadu botanicky zajímavých mokřin. Svahy doliny jsou porostlé dubo habrovými lesy s jednak humósním, jednak mělkým kyselým půdním profilem. Botanický průzkum zde prováděli v 60. letech našeho století Dr. J.Hubáček z Uh. Hradiště a H. Zavřel z Kroměříže. Zaznamenali zde celkem 413 roslinných druhů.
V severní části doliny se nachází skalní útvar Budačina s pověstmi o pobytu loupežníků, v jižní části údolí skalisko Miláčka s pověstí o milencích, kteří zde ukončili svůj život. Zhruba uprostřed doliny, u silnice postavený pomníček sv. Hubert z 19. století byl zbudován ku cti patrona lovu. Rekreační osada Kudlovická dolina, pro kterou se užívá též název Rozsypalova osada slouží především podnikové rekreaci. Lesní osadu založil ve 20. letech našeho století Antonín Rozsypal, drogista v Kroměříži, který byl za svou odbojovou činnost roku 1941 umučen nacisty v Mauthausenu. Památce tohoto milovníka Chřibů byla odhalena pamětní deska na Budačině.

KUDLOVICKÝ POTOK
vodní tok
Pramení severně od Komínských skal, protéká Kudlovickou dolinou přes Kudlovice do Babic, kde se střetává s Jankovickým potokem a společně se vlévají do Moravy v nadmořské výšce 175,1 m.

KVASICE
obec
191 m n.m., 9,5 km j. od Kroměříže, na pravém břehu řeky Moravy
Nejstarší zmínka o Kvasicích pochází z roku 1131, kdy v nich patřil lán role ke kostelu spytihněvskému. Další zprávy máme až z roku 1248, kdy se píše Ondřej z Benešova a z Kvasic. Roku 1269 je připomínán Milota z Kvasic, pravděpodobně dědic předešlého majitele. Přestože další století nemáme o Kvasicích žádné zprávy, můžeme předpokládat, že se udržely v majetku Benešoviců, protože roku 1350 se ujímá statku Beneš z Benešova. V majetku tohoto rodu se nacházely Kvasice i nadále, až roku 1423 při obléhání kvasického hradu byl Milota III. zabit husity, čímž rod Benešoviců vymřel po meči. Panství zdědila jeho vdova a sestra, které je prodaly roku 1433 rytíři Janu Kuželovi ze Žeravic. Po smrti Jana Kužele se panství ujmul jeho syn Jiří († 1480), po něm Arnošt Kužel z Kvasic († 1528). Podle Arnoštova testamentu zdědil panství kvasické Hynek Boček z Kunštátu, který je roku 1511 prodal Jiřímu Albrechtovi ze Šternberka na Holešově. V majetku tohoto rodu zůstaly Kvasice až do roku 1546, kdy kvasické statky získal Jan st. z Ludanic. Dalšími majiteli byli jeho synové a po nich Václav z Ludanic a na Helfštýně, ktery zboží kvasické prodal roku 1571 Kašparovi Vyškotovi z Vodník. Tento je však obratem prodal Janovi Kurovskému z Vrchlabí, jehož synovec Havel Kurovský z Vrchlabí je prodal roku 1591 paní Anně z Oberhamu, která poručila Kvasice svému manželovi Adamu Kravařskému z Šlevic. Adam prodal roku 1610 Kvasice za 60.500 zl. mor. Václavu Molovi z Modřevic, který je již roku 1614 prodal za 62.000 zl. mor. evangeliku Jiřímu st. Bruntálskému z Vrbna. Jiří se zůčastnil stavovského povstání, zemřel však ještě před konfiskacemi a královská komora ponechala za náhradu Kvasice vdově Alině Bruntálské z Vrbna. V polovině ledna roku 1621 vyplenili panství kvasické císařští. Alina se znovu provdala za Jana z Rotálu a roku 1636 mu zapsala i Kvasice. V majetku Rotálů zůstávají Kvasice až do roku 1757, kdy se panství dostalo prostřednictvím věna do majetku pánů z Lamberka. Roku 1902, po smrti Leopoldy hr. z Lamberka panství zdědil její manžel Jaroslav hr. Thun-Hohenstein. Jaroslav Thun byl švagrem arcivévody rakouského a následníka trůnu Ferdinanda d´Este, který do zdejších lesů často zajížděl na hony.
Zámek Kvasice stojí na místě někdejší tvrze, která je připomínaná poprvé roku 1365 jako sídlo Miloty z Benešova a Kvasic. O podobě tvrze toho mnoho nevíme, jisté však je, že její dobytí husity bylo velmi nesnadné. Za jejich dobývání tvrz vyhořela a bylo nutno ji vystavět od základů, od této doby bývá nazývána i hradem. Ten byl obehnán vodním příkopem, do kterého byla přiváděna voda z rybníků pod bažantnicí. V 80. letech 16. století přebudoval hrad Havel Kurovský z Vrchlabí na renesanční zámek s arkádami, otevřenými do dvora. Rotálové sídlící v Napajedlích, respektive v Holešově, učinili z kvasického zámku jen středisko patrimoniální správy. Zámek se dočkal změn až počátkem 19. století kdy rozsáhlými stavebními úpravami v klasicistním stylu získal dnešní podobu. Roku 1820 byly strženy předhradní budovy a zbytky příkopů i z rybníčkem byly zasypány. K přestavbě vlastní zámecké budovy a zazdění arkád došlo roku 1840. Dnes je zámek v majetku obce a slouží jako domov důchodců. V polovině 19. století byl kolem zámku vybudován anglický park. V zámeckém parku se nachází asi 300 let starý ořešák černý (obvod kmene 620 cm).
Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, stojící na náměstí, dal vystavět Adam hr. Rottál v l. 1730 - 1740, který je pohřben pod hlavním oltářem. Krásná barokní stavba s křížovou dispozicí má tři oltáře a velmi cenný inventář. Zvláště je potřeba vyzdvihnout vynikající obrazy V. V. Reinera. Gotický, dříve farní, nyní hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází z 15. století. Renesanční věž byla vybudována roku 1577 Kunatou Kurovským z Vrchlabí. V místní části obce Krajina se nachází kaple Matky Boží Pomocné, na kopci Vrážisko kaple Matky Boží Bolestné. Při silnici na Novou Dědinu, v lípojírovcové aleji o stáří asi 200 let se nachází křížová cesta.

KYJOV
město
195 m n.m., jz. od Chřibů v oblasti Kyjovské pahorkatiny důležité východisko do Chřibů a Ždánického lesa
Katastr města byl osídlen již v pravěku. Četné archeologické nálezy dokládají osídlení v paleolitu neolitu i eneolitu, době bronzové i železné. Pravděpodobně se zde jednalo i o jedno z důležitých slovanských, velkomoravských center na které navázala středověká osada.
První písemná zpráva o Kyjově pochází z roku 1126 kdy trhovou ves (Kigiow) daroval kníže Václav benediktinskému klášteru Hradisko u Olomouce. Městečkem je Kyjov nazýván již roku 1201. Roku 1284 udělil král Václav II. městečku souhlas ke zbudování opevnění. Klášter Hradisko se však v průběhu 14. století dostal do finančních problému, proto byl nucen Kyjov zastavovat. Roku 1407 je připomínán jako zástavní držitel Mikšík z Žampachu, v l. 1449 - 63 Jan z Tvorkova, 1480 - 82 Půta z Lichtenburka aj. Roku 1421 byl Kyjov zničen moravskými husity, ke kterým se vzápětí přidal. Roku 1431 se městečka zmocnil markrabě Albrecht, který zde dal popravit četné zajatce z řad husitů. Z roku 1480 pochází první zpráva o zdejší tvrzi. Na přelomu 15. a 16. stol patřilo k robotním povinnostem v zimě sekat led v ochranném příkopu tvrze a budovat její oplétání. Král Vladislav II. udělil městu roku 1515 právo pečetit červeným voskem, což svědčí o vzrůstající důležitosti města. Narůstající finanční potíže hradišťského kláštera jej donutily Kyjov a Bukovany roku 1539 prodat moravskému zemskému hejtmanu Janu Kunovi z Kunštátu. Po jeho smrti připadl Kyjov jeho synům, ale ti jej nejprve zastavili a nakonec prodali Janu Kropáčovi z Nevědomí. Z této doby pochází zpráva, že místní tvrz je již pustá. Kropáč byl znám svou hrabivou povahou a hrubým zacházením s poddanými. Proti jeho zvůli se ve městě vytvořila opozice, vedená Václavem st. Bzeneckým, která vypravila deputaci se stížností ke králi Ferdinandovi I. Kyjovští měšťané podali králi žádost, aby je přijal za své poddané a slíbili zaplatit Kropáčovi obnos, který za Kyjov zaplatil. Král žádosti vyhověl a majestátem z 18. srpna 1548 povýšil Kyjov na královské město a zároveň slíbil, že Kyjov nebude nikdy prodán ani zastaven. Městu plynuly z nového postavení značné výhody, kterých dokázal nový primátor Václav st. Bzenecký (†1575) patřičně využít. Nechal vystavět tři městské brány, sladovnu, opravit městský pivovar, vystavět mlýn, vydláždit náměstí a v letech 1561 - 1562 postavit renesanční radnici. Roku 1577 přikoupilo město od kláštera sv. Tůmy v Brně obec Vřesovice za 2600 zl. od roku 1567 měl Kyjov možnost posílat svého zástupce na stavovský sněm. Roku 1666 rozšířil Kyjov opět svůj statek přikoupením Kelčan. V průběhu 17. století bylo město několikrát vypáleno a vypleněno (1605 Bočkajovci, 1623 Gábor Betlen, 1642 Švédové, 1705 Kuruci, jejihž útok roku 1706 město odrazilo). Kapucínský klášter založený v l. 1719 -1721 byl zrušen roku 1784 a klášterní kostel převzal farní funkci. Roku 1760 zde byla založena piaristická kolej s gymnáziem. Robota byla zrušena na kyjovském statku roku 1785.
Zámeček, nejstarší dochovaná stavba ve městě, pochází z l. 1538 - 1540. Nechal jej postavit tehdejší majitel města Jan Kuna z Kunštátu. Svou původní podobu si uchoval až do roku 1911 kdy byla provedena jeho rekonstrukce a vnější omítky ozdobeny sgrafity Jano Köhlera. Od roku 1928 sídlí v budově zámečku místní vlastivědné muzeum. Renesanční budova radnice byla vystavěna italskými staviteli v l. 1561 - 1562. Kaple sv. Martina byla postavena v l. 1831 - 1832 na místě někdejšího farního kostela. Nynější farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1713 - 1720 (vysvěcený roku 1723) původně sloužil kapucínům. Za farní kostel byl prohlášen po zrušení kláštera roku 1783. Původní dřevěný oltář nahradil pozlacený mramorový oltář s obrazem malíře Antonína Maulpertsche a sochami sv. Cyrila a Metoděje od Ondřeje Schweigla. Raně barokní sloup nanebevzetí Panny Marie byl postaven koncem 20. let 17. století Chudobinec Dominika Jurkovského sloužil jako útulek pro 12 schudlých měšťanů. Vystavěn byl v l. 1728 - 1739 na pozemcích věnovaných městem. Dnes sllouží budova základní umělecké škole. Kapli sv. Rocha nad městem nechal roku 1716 vystavět městský magistrát jako poděkování za ochranu Kyjova od morové nákazy. V době josefínských reforem koncem 18. století sloužila kaple jako prachárna.

KYJOVKA
říčka, jejíž horní tok je nazýván STUPAVA (od pramenů do Kyjova)
pramení na jižních svazích Vlčáku v 512 m n.m
Jméno Stupava je zmiňováno poprvé již roku 1407 v zápisech zemských desek o darování hradu Střílky markrabětem Joštem Hechtovi z Rosic. V tomto zápisu se uvádí ve výčtu majetku hradu pustý rybník ve Stupavě ("....cum deserta piscina, que est in Stupowa prope in vallibus,..."). Další zápis pochází z roku 1464, roku 1480 je znovu připomínán rybník na Stupavě, náležící ke stříleckému panství. Údolí horního toku Stupavy bylo nazýváno jejím jménem, obec Stupava vznikla až v posledních letech 17. století. 13. července 1695 se říčka mohutně rozvodnila a napáchala mnoho škod, zvláště v městě Kyjově, kde prakticky úplně zničila rozsáhlé předměstí.
Říčka protéká jako vodárenský tok obcemi Staré Hutě, Stupava, do Koryčanské přehrady, která slouží jako zásobárna pitné vody pro skupinový vodovod. Nad a pod přehradou jsou umístěny vodoměrné stanice. Odsud teče přes Koryčany, Mouchnice, Nemotice, Snovídky údolím oddělujícím Chřiby od Ždánického lesa přes Bohuslavice do Kyjova. V Kyjově byla zřízena vodoměrná stanice již roku 1948. Původně ústila do Moravy, ale vytvořením systému rybníků u Hodonína byl její tok prodloužen až k Dyji do které ústí nad jejím soutokem s Moravou ve výšce 150 m n.m. Plocha povodí činí 665,8 km2, délka toku je 86,7 km.