KROMĚŘÍŽ
město
200 m n.m., leží na obou březích řeky Moravy
První zmínka o městě pochází z roku 1110, kdy je Kroměříž připomínána jako pouhá ves, kterou koupil biskup Jan II. od olomouckého údělného knížete Oty Černého. Roku 1207 je kroměříž již jmenován jako trhová ves. Roku 1209 zde pobýval český král Přemysl Otakar I. s manželkou Konstancií, jak nám dokládá listina pro olomouckou kapitulu vystavená tohoto roku v Kroměříži. Podle zápisu z roku 1232. Přemysl Otakar II. na přímluvu biskupa Bruna ze Šaumburku povýšil před rokem 1266 trhovou ves Kroměříž na městečko. Roku 1280 je poprvé vzpomínána veřejná silnice z Brna, což svědčí o vzrůstající důležitosti Kroměříže. Již v průběhu 13. století začalo městečko plnit důležitou roli biskupské rezidence. Byl zde založen johanitský špitál a kapitula při kostele sv. Mořice, v němž byly pravidelně konány diecésní synody (první známá r.1252). Biskupským sídlem se stal hrad vystavěný pravděpodobně na místě někdejší tvrze biskupem Brunem. Počátkem června roku 1340 zde pobýval moravský markrabě Karel, pozdější český král Karel IV. Na přelomu 14. a 15. století zastavil biskup Jan Mráz Kroměříž králi Zikmundovi s vyjímkou jednoho mlýna za což byl posměšně nazýván "kroměřížským mlynářem". Počátkem 15. století za domácích sporů markrabat Jošta s Prokopem plenili statky kapituly kroměřížské Vok starší a Vok mladší z Holštejna. Vok mladší z Holštejna sídlil na hradu CimburkuKoryčan v nedalekých Chřibech. V době husitských válek byl pánem Kroměříže olomoucký biskup Jan XI. přezdívaný Železný. Jan XI. si přezdívku vysloužil proto, že byl více vojákem než knězem a v brnění hájil zájmy Zikmundovy proti husitům. Svým postojem si získal mnoho nepřátel mezi husitskou šlechtou, což mělo také za následek dobytí Kroměříže husity koncem června roku 1423. Husitské vojsko pod velením Diviše Bořka z Miletínka přitáhlo ke Kroměříži od Přerova, vybojovalo zde vítěznou bitvu s vojsky Jana Železného a pokračovalo dále na Kvasice. Po krátkém obnovení biskupské moci se Kroměříž opět dostala do rukou kališnických pánů z Moravan (1432 - 1456). Také později bylo město v zástavní držbě různých šlechticů jako například Jana z Ojnic, Šternberků a Zápolských. Za českouherských válek byla v Kroměříži uherská posádka krále Matyáše. Vláda zástavních pánů v Kroměříži skončila roku 1500 a město se navrátilo do držení olomouckého biskupství. V průběhu 16. století stopal hospodářský význam města jako tržního a řemeslnického střediska. Pracovala zde také mincovna razící mince olomouckých biskupů. Během stavovského povstání počátkem 17. století bylo moravským stavovským sněmem biskupství nakrátko zrušeno. Kroměřížské panství s Hulínem předali stavové králi Fridrichovi Falckému. Po bitvě na Bílé hoře však bylo biskupství obnoveno a byly mu také navráceny odejmuté statky. Město silně utrpělo v průběhu třicetileté války, zvláště po dobytí města švédskými vojsky roku 1643. Jen krátce ve městě působila jesuitská kolej, od roku 1635 do roku 1643, kdy přesídlila do Uherského Hradiště. Významnou roli ve městě sehrálo piaristické gymnázium založené roku 1687. Do podoby skvělé barokní rezidence začal město velkorysou stavební činností přetvářet biskup Karel Liechtenstein. Roku 1742 bylo město obsazeno pruskými vojsky, ale větší pohromu způsobil požár roku 1742, který zničil i zámek. Od počátku 19. století začalo docházet k významným hospodářským změnám ve městě. Byla zde zřízena soukenická manufaktura, cukrovar, postaveny nové mosty přes řeku Moravu. Velký ruch přineslo do města jednání Kroměřížského sněmu, který v letech 1848 - 1849 zde připravoval ústavu habsburské monarchie. Roku 1885 bylo město místem setkání rakouského císaře Františka Josefa I. a ruského cara Alexandra III. Město se rovněž vyvinulo v důležité středisko školství a vzdělanosti (Hanácké Atény). Vyrostla zde celá řada známých škol jako například arcibiskupské gymnázium, české gymnázium, učitelský ústav, hudební školy a mnohé další.
Arcibiskupský zámek je vystavěn na místě někdejšího gotického hradu přestavěného z původního románského dvorce v polovině 13. století biskupem Brunem ze Šaumburku. Počátkem 16. století byl raně gotický hrad přestavěn do podoby pohodlného renesančního zámku. Jednalo se o dvoupatrovou budovu se čtyřmi křídly kolem nádvoří, s hlavní mohutnou věží, s nárožními vížkami a arkýřem. V této době se zámek stal rezidenčním sídlem olomouckých biskupů, střediskem jejich manského panství i církevní správy. Další rozsáhlejší stavební činnost proběhla za biskupa Stanislava II. Pavlovského (1579 - 1598), který započal s přestavbou hlavní věže a byla vystavěna i Mlýnská brána. Katastrofou pro zámek se však stala třicetiletá válka. Roku 1643 kdy město silně poničili Švédové zámek vyhořel. Zámek byl znovu vybudován za biskupa Karla Liechtensteina - Kastelkorna (1664 - 1695). Jeho stavba, která byla provedena podle projektu významných císařských architektů Filiberta Luchesa a Giovanniho Pietra Tencally trvala dvanáct let. Dominantou mohutné dvoupatrové stavby ve slohu římského baroka se stala 84 m vysoká věž. V přízemí zahradního křídla byla vybudována salla terrena, zdobená štukaturami, malbou i mozaikou, v prvním patře reprezentativní prostory. Na pozoruhodné výzdobě reprezentačních sálů se podíleli významní italští umělci B. Fontana a P. A. Pagani. Zámecké interiéry pochází z druhé poloviny 18. století, kdy byly obnovovány po velkém požáru, který zámek postihl roku 1752. Zámek se proslavil především v letech 1848 - 1849, kdy se stal místem konání ústavodárného říšského sněmu rakouské monarchie. Zámek zůstal centrem zmenšeného majetku olomouckého arcibiskupství i po pozemkové reformě provedené po roce 1918. Roku 1945 byla poškozena ustupující německou armádou zámecká věž, která byla opravena roku 1948. Do správy státu byl zámek převeden až roku 1949 a roku 1950 se stal jádrem městské památkové rezervace.
Zámek je dnes proslulý nejen svými mimořádně zachovalými interiéry, ale také vzácnými sbírkami knih, mincí, zbraní, ale především zámeckou sbírkou obrazů. Obrazárna kroměřížského zámku je instalována v deseti sálech druhého patra a může se pochlubit obrazy evropského malířství z 15. - 18. století. Zakladatelem sbírky byl biskup Karel Liechtenstein Kastelkorn, který nakupoval vzácná díla po celý život. Mimo gotické a raně renesanční malby jsou zde vystavena špičková díla nizozemských, německých a italských malířů z období renesance i baroka. Nejvzácnějším obrazem zámecké sbírky, ale zároveň i nejcennější obraz na území našeho státu je Tizianův Apollón a Marsyás.
Podzámecká zahrada byla založena za biskupa Stanislava I. Thurzy (1497 - 1540). Měla obdélný půdorys, který zůstal zachován až do úprav provedených v 18. století, kdy se její charakter změnil celkovým rozšířením pozemku. K přebudování zahrady v letech 1686 - 1688 došlo v souvislosti s obnovou zámku po třicetileté válce podle projektu, který vypracoval císařský stavitel Filiberti. Luchese. Úplná přeměna zahrady se uskutečnila v barokním duchu před rokem 1727. Sochy ze 17. století doplnilo osm obelisků, dvě skupiny zápasníků a několik fontán. Stření prostor zahrady si zachoval svou přísnou osovost a symetrii, okrajové partie však již přecházely i do volné krajiny. Koncem 18. století byla zahrada značně rozšířena, doplněna rybníkem, který vznikl z někdejšího středověkého hradebního příkopu. K poslední úpravě zahrady, která ji přeměnila ve skutečný přírodní park došlo v první polovině 19. století. Květná zahrada vznikla původně jako štěpnice při hospodářském dvoře v předměstské obci Štěchovicích.Štěpnice byla upravena roku 1666 podle plánů F. Luchese v takzvaný Libosad. Po smrti architekta pokračoval v započaté práci jeho žák G. P. Tencala. roku 1667 byla postavena vysoká ohradní zeď a k ní na severozápadní straně přičleněna arkádová chodba. Následujícího roku byl postaven centrální zahradní pavilón s důmyslným vodním mechanismem s vodotryskem. V polovině 19. století byl zřízen nový hlavní vchod na východní straně a vybudovány skleníky.
Mezi nejvýznamnější církevní stavby na Moravě patří gotický chrám sv. Mořice založený roku 1260. Ve své době se jednalo o největší gotickou stavbu na Moravě. Celková dispozice presbytáře s dvojicí věží na východní straně chrámu se zachovala až do současnosti. Chrám poničený za husitských válek obnovil biskup Stanislav Thurzo. Po dobytí Kroměříže švédskými vojsky byl chrám vyloupen a znovu poničen. Při jeho obnově v druhé polovině 17. století byla přistavěna mariánská kaple na jejíž výzdobě se podílela řada významných umělců jako například Ondřej Zahner, František Kohl, František Hirnle a další. Obě věže a střecha chrámu vyhořely roku 1836. Novogotickou přestavbu provedl v letech 1836 - 1850 architekt Antonín Arche. V rámci regotizace byly provedeny i některé interiérové změny. V letech 1960 - 1980 proběhla památková obnova chrámu. Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie na Riegrově náměstí byl postaven v letech 1232 - 1240 na místě staršího kostela. Z tohoto románského kostela zůstalo dochováno jen jádro věže. Kostel vyhořel v průběhu třicetileté války, k jeho obnově došlo roku 1651, věž byla opravena roku 1675. Rozsáhlá barokní přestavba dokončená roku 1736 byla provedena podle plánů ředitele biskupské stavební kanceláře Ignáce Cyraniho z Bolleshausu. Z původní stavby zůstala zachována jen 42 m vysoká gotická věž. V první polovině 18. století byly vyrobeny v dílně Ondřeje Zahnera boční oltáře sv. Mikuláše a sv. Anny. Původní hlavní oltář byl přebudován v 60. letech 18. století Františkem Kohlem z Vídně. Oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie je dílem malíře Jana Jiřího Etgense (1691 - 1758). Chrám sv. Jana Křtitele je perlou stavitelství vrcholného baroka na Moravě. Stojí na místě někdejšího johanitského kostela. Nový kostel sv. Jana Křtitele byl vystavěn podle projektu Cyraniho z Bolleshausu za podpory olomouckých biskupů, hrabat Rottalů, Magniů a Salmů. Vysvěcen byl 15. srpna 1768 biskupem Hamiltonem (1760 - 1777). Na interiérové výzdobě se podíleli přední domácí a rakouští výtvarníci. Malířské práce jsou dílem Jana Jiřího Etgense, Josefa Sterna a Michalangela Unterbergera. Sochařskou výzdobu provedli Ondřej Zahner a jeho žák Wolfgang Troger, řezbáři Jan a Michael Sharterovi, štuky vytvořil Pavel Romelli. Pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje byl dostavěn roku 1948 podle projektu Andreje Kolomeckého. V Kroměříži se nachází velké množství významných staveb, která zde vznikaly v souvislosti se životem zámku jako biskupské rezidence. Tak zde byla postavena roku 1687 piaristická kolej jejíž budova byla připojena ke gotickému kostelu sv. Jana Křtitele. Pro piaristy vzniklo též gymnásium a zpěvácký seminář. Vznikla též řada hodnotných staveb užitkového charakteru jako kupříkladu vodárenská věž u zámku a pozornost si zaslouží především budova biskupské mincovny. Velké náměstí zdobí barokní mariánský sloup.