U KALÍŠKA
skalní útvar, viz. Velká ostrá.

U KŘÍŽKU
orientační bod
390 m n.m., 1,5 km jz. od hradu Cimburka
Místo v lese při silnici z Vřesovic do Koryčan s možností parkování. Místo je pojmenováno podle litinového kříže z konce 19. století připevněnému na stromě. V nejbližším okolí se nachází množství turisticky atraktivních cílů - hrad Cimburk, Hradisko sv. Klimenta, studánka U mísy, skaliska Kozel, Kazatelna, Moravanské lúky, Bradlo atd.

U LVÍCH HLAV
studánka, viz. Bunč.

U MÍSY
studánka
455 m n. m., 0,5 km v. od skalního útvaru Kozel
Vydatná studánka s dobrou pitnou vodou. Sběrač vody je vytvarován ve tvaru mísy, odtud její jméno. Vedle se nachází lovecká chata Lesana.

U MRAZÍKA
orientační bod
320 m n.m., 2 km jzz. od obce Žlutava
Na křižovatce lesních cest je umístěn nevelký kamenný pomníček s vytesaným nápisem MRAZIK KAREL, L. P. 1870.

U ZABITÉHO
pomníček
1,5 km szz. od SmraďavkyLeopoldově údolí mezi silnicí a Dlouhou řekou
Dnes již těžko čitelný německý nápis na pomníčku připomíná vraždu, která se na tomto místě udála. Nápis v překladu zní: "Postůj poutníče a čti! Tuto skončil běh života Jindřich Prakšický ze Zástřizl, od svého zbrojnoše vlastním kordem úkladně proboden 1582, 25. července. Nyní jdi dále, varuj se hříchu, miluj cnost a přej mu život věčný." Mrtvého Jindřicha zde nalezli poté co se nevrátil z lovu probodeného vlastním kordem. Kord nesoucí na čepeli hesla majitele: Gloria virtutem seguitur (Sláva následuje cnost) a Virtus funeri superstes (Ctnost přežívá smrt) je dnes spolu s Jindřichovým portrétem vystaven na hradě Buchlově. Jindřich Prakšický ze Zástřizl byl pochován v bratrském kostelíku v Buchlovicích (kaple sv. Alžběty). Otázka vraha, či spíše toho kdo si vraždu objednal nebyla nikdy uspokojivě dořešena. Jindřich Prakšický byl drsné a násilnické povahy, zájem na jeho smrti mohlo mít hned několik osob. Je dostatečně známo, že jeho vztahy s manželkou Kateřinou Rájeckou z Mírova nepatřily k nejlepším a podezřelou se zdá i skutečnost, že nedodržela lhůtu povinného smutku a brzy se znovu provdala, navíc za manželova nepřítele Viléma Zoubka ze Zdětína. Také opat velehradského panství Jakub Bílský z Bělé mohl mít zájem na smtri šlechtice s kterým vedl urputné spory o společné hranice. Dalším vážným podezřelým byl Jan Šembera z Boskovic, který předchozího roku zabil v pouličním souboji v Brně bratra pana Jindřicha Zikmunda. Vedl s ním soudní spor, který byl Jinřichovou smrtí ukončen. V neposlední řadě se mohlo jednat také o pomstu zbojníků, jejihž vůdce Jana Šerého dal buchlovský pán popravit.

UHERSKÉ HRADIŠTĚ
město
181 m n.m. 1 km jv. od Starého Města na levém břehu řeky Moravy
Oblastí dnešního Uherského Hradiště procházela prastará severojižní obchodní cesta, která zde překračovala řeku Moravu. Z tohoto důvodu je oblast města i jeho okolí velmi bohatá na stopy prehistorického osídlení. Krajina byla osídlena již v paleolitu, je zde zaznamenáno sídliště nejstaršího neolitu, známy jsou i nálezy z období kultury s malovanou a šňůrovou keramikou, doloženo je i osídlení keltské a římské. Zvláště významné jsou však doklady slovanského osídlení, které navazují na sousední staroměstskou archeologickou lokalitu Staré Město.
Založení královského města bezprostředně předcházely válečné události v l. 1241 - 1254 kdy byla zdejší krajina několikrát napadena z Uher nejprve Tatary a poté Kumány. Tato skutečnost, která znamenala velké hospodařské škody vedla opata velehradského konventu Arkleba k úvahám o vybudování záštity na východní straně řeky Moravy formou opevnění nebo města. Roku 1257 dokončila své šetření komise v čele s olomouckým biskupem Brunem ze Šaumburku, mající za úkol naleznout vhodné místo pro založení opevněného města. Komise doporučila králi Přemyslu Otakarovi II. ostrov sv. Jiří na soutoku řeky Moravy a Olšavy. Na základě tohoto doporučení vydal Přemysl Otakar II. listinu, právně stvrzující vznik města, vymezující jeho umístění, práva i povinnosti. O významu, který panovník novému městu přikládal svědčí jeho osobní návštěva ve městě dne 23. května 1258 při které městu udělil stejná práva jako mělo Brno. Tato listina je důležitá také proto, že je zde poprvé město jmenováno - Nový Velehrad. Názvu Hradiště bylo užíváno až od počátku 14. století (1301 Rediss). Roku 1315 město odrazilo první mohutný útok z Uher při vpádu Matúše Čáka Trenčanského. Dalším marným pokusem o dobytí města byl uherský vpád roku 1334. Moravský markrabě Jan přeložil roku 1363 do Hradiště soud z Bzence a stanovil, že aby hlavní silnice do Kunovic a Skalice vedla městem. Město vždy osvědčovalo věrnost českým panovníkům, za což bylo odměňováno mnohými statky, výsadami a právy. V době husitských válek stálo Hradiště pevně na straně krále Zikmunda což mělo za následek plenění jeho statků husity. Zikmund však město odškodnil, potvrdil jeho stará práva, která ještě značně rozšířil, zejména výsadou volného skladu soli a vybíráním cla ze soli městem provážené. Vzhledem k důležitosti města rozšiřovali jeho výsady i další panovníci. Král Ladislav daroval městu daň hradišťských židů, král Jiří Poděbradský Hradišti odpustil daň na 12 let a udělil mu právo vybírat poplatky za zboží v okolí půl míle od města. Díky těmto ekonomickým výhodám město značně zbohatlo, což mu umožnilo zakoupit několik okolních vesnic. Město stálo věrně na straně krále Jiřího v jeho válkách s uherským králem Matyášem Korvínem. Hradišťané proti Matyášovu vojsku dokonce podnikli úspěšný výpad, čímž rozhodli o vítězství českého krále. Král Vladislav II., který pokračoval ve válkách s Matyášem odměnil město za věrnost rozšířením práva na vybírání mýta na 1 míli od města a také odpuštěním veškerých daní. Místo odpuštěných daní odvádělo symbolicky město králi každoročně meč v ceně 30 dukátů. Uzavřením olomoucké smlouvy roku 1479 připadla Morava králi Matyášovi. Ten se Hradišti nejen nemstil, ale ocenil jeho statečnost, kterou město prokazovalo při jeho minulých útocích. Dne 28. července 1481 dokonce udělil městu nový , polepšený znak a významné právo pečetit listiny červeným voskem. Koncem 15. století existovalo ve městě již několik cechů, z nihž roku 1496 jsou jmenovány krejčířský, řeznický a blanařský. Vojenský význam Hradiště rostl i během následujícího století, bylo dokončeno mohutné městské opevnění, tak jak je zachyceno na Willenbergově dřevorytu z roku 1594. V druhé polovině 16. století se ve městě rozmáhalo luteránství, takže na počátku 17. století se zde ke katolíkům hlásilo jen 10 rodin. Roku 1605 marně obléhali město bočkajovci. Po bitvě na Bílé hoře bylo město obsazeno císařským vojskem po vedením Buquoye, s jejihož pomocí bylo byla zavedena protireformace a rekatolizace. Během pokračující třicetileté války město strádalo, počet domů se snížil téměř na polovinu. Roku 1643 přesídlili do města jesuité z válkou těžce poškozené Kroměříže. Vpády z Uher se uskutečnily i v druhé polovině 17. století, ale pevné hradby město ochránily. Mnohem více však Hradiště utrpělo morovými epidemiemi a požáry.V této době chátralo i městské opevnění, což mělo za následek dobytí města pruskými vojsky roku 1741. Město však zůstalo pevností až do roku 1782 kdy byla v období josefínských reforem zrušena. V 19. století vzrůstal význam města především jako politického, kulturního a obchodního centra Slovácka. Původně převážně německé město se koncem 19. století pozvolna změnilo na české. Vzniklo zde několik významných českých spolků, ale především zde bylo založeno roku 1884 české gymnázium. Bouřlivý stavební rozvoj zaznamenalo město v období mezi světovými válkami podle nových urbanistických plánů. Rozšiřování města pokračovalo i po II. světové válce, dnes jsou součástí města i některé bývalé obce v okolí (Mařatice, Jarošov, Sady, Míkovice).
V městské části Sady se nachází národně kulturní památka archeologická lokalita Sady, jedna z nejvýznamnějších z období Velkomoravské říše. Plošný archeologický výzkum zde byl proveden koncem 50. a počátkem 60. let profesorem Vilémem Hrubým. Výzkumem zde byla doložena přítomnost církevního komplexu se čtyřmi zděnými stavbami a komplexem dalších 15 srubových staveb. Důležitou součást komplexu tvořilo také rozsáhlé pohřebiště. Podle posledních výzkumů publikovaných Dr. Galuškou se jednalo s největší pravděpodobností o onen hledaný kapitulní chrám a sídlo arcibiskupa Metoděje. Také hrobka odkrytá v základu chrámu byla pravděpodobně místem arcibiskupova hrobu. Mimo tento nesporně významný hrob poukazuje Dr. Galuška také na druhý významný pohřeb v tomto chrámovém komplexu. S velkou pravděpodobností by se mohlo jednat o hrob velkomoravského knížete Svatopluka.
Zbytky městského opevnění pochází jednak z první poloviny 14. století tak také ze století sedumnáctého. Městské brány se nedochovaly, zachovala se pouze výpadová branka zvaná Matyášova brána. Farní kostel sv. Františka Xaverského je součástí areálu jesuitských budov na Masarykově náměstí. Byl postaven podle projektu Jana Dominika Orsiho v letech 1670 - 1685 Janem Jeronýmem Canevallem. Hlavní oltářní obraz Křest indického prince sv. Františkem Xaverským je dílem Jana Jiřího Heinsche z roku 1689. V postranních kaplích patří k nejcennějším barokní obrazy Ignáce Raaba a sochy Ondřeje Schweigla. Na náměstí se nachází barokní kašna z 1. poloviny 18. století s plastikou delfínů a piniovou šiškou. Autorem kašny byl olomoucký sochař Václav Render. Lékárna U zlaté koruny slouží svému účelu již od konce 17. století. Pseudorenesanční fasáda pochází z roku 1884. Hodnotné barokní nástropní fresky z poloviny 18. století v interiéru lékárny jsou dílem Josefa Ignáce Sadlera. Jedinou renesanční stavbou ve městě je Dům U Slunce postavený roku 1578. Původně sloužil jako městské skladiště soli, dnes slouží jako hotel (Fojta). Stará radnice v Prostřední ulici pochází asi ze 14. století. Přestavěna byla na konci 15. a počátkem 16. století, další úpravy byly provedeny v 18. a 19. století. Mariánský morový sloup, postavený z cetechovického mramoru, jehož autorem je brněnský sochař Antonín Riga, pochází z let 1718 - 1721. Nejstarší stavbou ve městě je gotická kaple sv. Alžběty založená spolu s bývalým městským špitálem roku 1362, přestavěna v 17. století. Františkánský klášter byl založen roku 1490 Janem Filipcem, přestavěn v letech 1653 - 1657. Další přestavba proběhla v polovině 18. století Součástí kláštera je kostel Zvěstování Panny Marie postavený na přelomu 15. a 16. století. Židovská synagoga postavená roku 1875, přestavěná roku 1904 dnes využívána jako knihovna. Stará pošta ve které je dnes umístěna Galerie Slováckého musea byla postavena původně jako císařská zbrojnice v letech 1721 - 1723 podle plánů Jacoba Albla a Leandra Anqisoly. Po zrušení městské pevnosti sloužila jako skladiště, lazaret a poštovní úřad. Slovácké museum sídlí ve Smetanových sadech v budově bývalého hostince Na střelnici postaveného roku 1908. K původní budově bylo přistavěno v l. 1936 a 1940 - 1942 boční křídlo podle projektu architekta B. Fuchse. Barokní kaple sv. Šebestiána na Palackého náměstí byla postavena roku 1715 městskou posádkou jako výraz díku za odvrácení morové epidemie.

ÚJEZDSKO
obec
348 m n.m.,1,5 km sz od Kostelan
Nepatrná obec uprostřed lesů mnohokrát změnila svého majitele. Poprvé je obec Újezdec připomínána roku 1365 jako součást kvasického panství, později byla rozdělena na dvě části z nihž jedna náležela dále ke Kvasicím druhá Zástřizlům. V 15. a 16. století je připomínána obec stejného jména jak u Kvasic tak u Zdounek. Není však úplně jisté, zda se jedná vždy o stejný Újezdec, či na panstvích neležela ještě jedna obec stejného jména, která později zanikla. V průběhu třicetileté války obec zpustla, roku 1667 však již byla znovu osazena. Název Újezdsko se objevuje v době kdy obec byla pustá - připomíná pusté místo po Újezdci. Od této doby byla trvale součástí zdouneckého panství. Lesy byla obec obklopena až do poloviny 19. století kdy začalo jejich postupné mýcení.