ZÁSTŘIZLY
obec
310 m n.m., 2 km sv. od Střílek, na sz. okraji Chřibů, v údolí na břehu Litavy
Z katastru obce jsou známy ojedinělé nálezy šňůrové keramiky, keramiky z období popelnicových polí atd.
Starobylá obec z které pocházel významný moravský vladycký, později panský rod ze Zástřizl. První zmínka o obci a rodu pochází z roku 1349 (Artleb a Bozek ze Zástřizl). Původním sídlem rodu byla tvrz, která stála na neznámém místě. Tato zanikla a nová tvrz, která byla postavena v místě dnešní školy je poprvé připomínána roku 1481. Rod Zástřizlů se velmi rozrostl a držel svého času většinu panství na území Chřibů, ale i jinde na Moravě. Podle sídla se dělili Zástřizlové na větve z Lechvic, Morkovic, Prakšic a Ždánic. Obec drželi Zástřizlové do druhé poloviny 15. století Aleš ze Zástřizl prodal obec někdy před rokem 1480 Jiříkovi a Alšovi z Ojnic (vklad byl proveden až roku 1486). Roku 1533 získali Zástřizly Francové z Háje, roku 1575 opět Zástřizlové na Buchlově. Od Jiřího Zikmunda Prakšického ze Zástřizl získali obec roku 1589 Martinkovští z Rozseče. Od roku 1624 jsou již Zástřizly připomínány jako součást stříleckého panství.
Obec je zajímavá svým uspořádáním bez návsi. Část zvaná Dědina je tvořena jedinou obloukovitou ulicí okolo místa bývalé tvrze a bývala obývána zámožnějšími obyvaleli. Druhá část obce zvaná Přílepy je dlouhá jednostranná skupina domů podél cesty. Je zajímavé, že poslední domy této části stávaly již na stříleckém katastru a patřily ke Střílkám.
Nedaleko od obce se nachází stopy po budování dálnice v období II. světové války. Za povšimnutí stojí především zbytky téměř dobudovaného dálničního mostu. Dálnice od Brna měla dále stoupat nad údolím Studený žleb, kterým protéká horní tok Litavy. Z Vlčáku měla pokračovat po hlavním hřebeni Chřibů přes, Brdo, Bunč, Kostelany, Novou Dědinu na Otrokovice do Zlína. Zbytky rozestavěné dálnice jsou ještě patrny mezi Brdem a Bunčem a u Kostelan.

ZAVADILKA
rekreační středisko
420 m n.m., 3 km jjv. od Koryčan v údolí mezi Velkou Ostrou a Bradlem
Skupina chat nacházející se v údolí uprostřed lesů u pramenů potoka Moštěnky. Jméno má podle názvu místní hájovny. Na dolním konci chatové osady se nachází udržovaná studánka.

ZAVĚŠENÉ SKÁLY
skaliska, viz. Bunč.

ZBOJNÍK
skalisko, viz. Karlova skála.

ZBOŘENÉ ZÁMKY
skaliska
350 m n.m., 1 km z. od vrcholu Holého kopce
Skalisko opředené pověstmi se nachází v západním úbočí Holého kopce nad údolím horního toku Dlouhé řeky. Vystupuje z úbočí Holého kopce ukloněnou plotnovitou jižní stěnou a strmou až 20 m vysokou severní stěnou. V severní stěně je popsáno celkem 6 horolezeckých tras.

ZDOUNKY
městečko
250 m n.m., 10 km jz. od Kroměříže, na s. okraji Chřibů u potoka Kotojedky
Zdounky jsou poprvé připomínány roku 1298 ve jméně Alberta ze Zdounek (1298 de Noneken, 1320 de Donka) moravského komorníka, správce rozsáhlých královských lesů ve Chřibech. Již roku 1358 byly Zdounky městečkem, které vykonávalo také soudní právo. Právní naučení bralo městečko v královském městě Hradišti, které se řídilo brněnským právem. Koncem 14. století vlastnili Zdounky pánové z Holštejna. Z roku 1406 pochází první zmínka o místní tvrzi, která však byla již roku 1523 nazvána pouze pustým kopcem. Základy mohutné budovy tvrze byly nalezeny roku 1934 u jižní kostelní zdi v místě zvaném Hrubé valy. Počátkem 15. století patřilo panství markraběti Janovi, od nějž jej získal roku 1412 Jakoubek Končík z Prus. Během husitských válek držel panství Zikmundův přívrženec Štěpán z Vartnova. Při tažení husitů na Moravu, kdy dobyli Kroměříž, pobořili pravděpodobně také městečko a tvrz Zdounky. Král Zikmund proto Štěpánovi z Vartnova za škody spůsobené husity na Zdounkách zastavil dne 10. září 1429 hrad Cimburk. Roku 1519 získal panství Hynek z Kunčic, který je roku 1523 prodal Václavovi z Žerotína a na Buchlově. Koncem 16. století získali Zdounky dědictvím Zoubkové ze Zdětína. Horlivá katolička Kateřina Eliška Zoubková ze Zdětína (†1636) odkázala roku 1635 zdounecké panství jesuitstkému řádu k založení koleje. Zdounky připadly kroměřížské jesuitské koleji, která po vpádu Švédů přesídlila roku 1644 do Uherského Hradiště. Po zrušení řádu roku 1773 připadlo panství studijnímu fondu, který je nejprve pronajal a později prodal roku 1804 Antonínu Valentinovi z Weinbergu. Od něj odkoupili panství již roku 1806 Lamberkové. Na přelomu 19. a 20. století vlastnil panství komoří a generálmajor Bedřich August princ z Turn Taxisu.
Zámek stojí pravděpodobně na místě nové tvrze, která byla vybudována náhradou za tvrz zbouranou husity Petrem Čertorejským z Čertoreje v polovině 16. století Tvrz nechal přestavět do podoby renesančního obdélníkového zámku počátkem 17. století podkomoří Markrabství moravského Jáchym Zoubek ze Zdětína. Dnešní podoba zámku pochází z poloviny 17. století kdy zde nachala provést barokní přestavbu hradišťská jesuitská kolej. Roku 1661 byla dokončena v prvním poschodí stavba barokní kaple řádového světce Ignáce z Loyoly. Úpravy v polovině 19. století se týkaly pouze interiérového řešení. Dnes je zámek využíván jako domov důchodců a veřejnosti není přístupný.
Farní kostel nejsvětější Trojice je starého původu, někteří autoři dokonce soudí, že vznikl přestavbou staré tvrze. Věž kostela byla přistavěna roku 1570 nákladem Jáchyma Zoubka ze Zdětína. Další přestavby kostela pochází z poloviny 18. století V kostele se nachází 3 obrazy Ignáce Raaba a cenné náhrobky Zoubků ze Zdětína. 1 km jižně od Zdounek se nachází přírodní památka Drážov (0,4 ha). Jedná se o stráň s teplomilnými rostlinnými společenstvy (vstavače, zvonek klubkatý, ostřice plstnatá, oman mečolistý).

ZDRAVÁ VODA
sirný pramen
380 m .n.m., 1,5 km z. od Koryčan
Pramen sirné minerální vody o němž se zmiňuje již Tomáš Jordán z Clausenburku ve spisu Kniha o vodách hojitelných neb teplicech moravských z roku 1580. Další zpráva o léčivých účincích zdejšího pramene pochází z roku 1659. Pramen byl vyhledáván jako zázračný, v kraji byl znám také pod názvem Svatá studýnka. Zajímavé svědectví o účincích pramene pochází od hraběte Cobora: "Já hrabě Emeryk Cobor, z novu zase uznávám skrze toto psaní, že před třema léty zle na mém zdraví ustanovený sem sem přišel, a lázně té posvátné vody koryčanské sem užíval; poněvádž pak ale tento velebný obraz Panny Marie zde jest, jemu ten účinek vody připsati mohu. Pročež vyznávám, že od toho času lépe v mém zdraví sem se vynacházeti počal. Pro památku té věci toto vysvědčení dávám. V Koryčanech dne 2. července, léta 1665". O Svaté studánce s léčivými účinky se zmińuje také Vincenc Brandl v Knize pro každého Moravana z roku 1863. Věřící nad pramenem nechali postavit malou kapličku, která byla v 60. letech vykradena a dnes se nachází v neutěšeném stavu. Koncem minulého století zde vyrostly malé lázně s restaurací a kuželnou. Oblíbené lázeňské a výletní místo však urpělo zmenšeným zájmem v průběhu I. světové války. Krátce byla ještě ve dvacátých a třicátých letech v provozu letní restaurace s dvěmi lesními kuželnami. Z restaurace byla později zřízena hájovna.