PROJEKT 100 - Top 10

Pořadí	Titul	Bodů
1.	Marketa Lazarová (František Vláčil, 1967)	325
2.	Obchod na korze (Ján Kadár a Elmar Klos, 1965)	252
3.	Všichni dobří rodáci (Vojtěch Jasný, 1968)	222
4.	Hoří, má panenko (Miloš Forman, 1967)	163
5.	Intimní osvětlení (Ivan Passer, 1965)	134
6.	Daleká cesta (Alfréd Radok, 1949)	122
7.	Démanty noci (Jan Němec, 1964)	121
8.	Ostře sledované vlaky (Jiří Menzel, 1966)	121
	Spalovač mrtvol (Juraj Herz, 1968)	79
9.	Případ pro začínajícího kata (Pavel Juráček, 1969)	71
10.	Ucho (Karel Kachyňa, 1970)	68

        Myšlenka oslovit ke stému výročí vzniku prvních původních českých filmů rovnou stovku českých a slovenských filmových kritiků, publicistů a jiných lidí kolem filmu (s výjimkou těch, kteří ho sami tvoří) a požádat je o tipy na deset nejlepších česko-slovenských hraných filmů, se zprvu zdála jednoduchá a průzračná. Výsledek, který jste si přečetli, by tomu nasvědčoval, komplikacím jsme se však nevyhnuli.
        První nastaly už při sestavování adresáře. Ačkoli se v posledních letech každoročně dočítáme, že na MFF v Karlových Varech se akreditovalo kolem osmi set novinářů, publicistů a kritiků, těch, kteří o domácím filmu skutečně něco vědí, je nepoměrně méně. Nakonec jsme tu stovku sice horko těžko dohromady dali, jenže z té zase odpověděla jen něco přes polovina oslovených, přesně 54. Symbolika stovky soudů o stovce filmových let vzala tedy za své, ale to, zdá se, je potíž nejmenší - i tak je to snad dosti reprezentativní vzorek.
        Horší je, že jsme svým zadáním zřejmě některým z respondentů až příliš zamotali hlavu. Vycházeli jsme z toho, že si každý uvědomí, že jde především o jakýsi druh hry: jakých deset českých a slovenských filmů si dnes, na konci roku 1997, vybavím pro sebe jako těch „nej“ a jakou jsem schopen mezi nimi vytyčit hierarchii. Každý z oslovených dostal za tím účelem tabulku, kam měl od jedné do deseti tu svou desítku vepsat a zároveň tak filmu prvnímu udělit deset bodů, druhému devět atd. až po film desátý, který dostal jeden bod.
        Jaké kdo měl s vyplňováním tabulky trable, zjistíte z přípisků, kterými byly některé odpovědi doplněny. Někdo si nevšiml, že obsahem ankety je film hraný a tipoval i snímky animované či dokumentární, někdo naopak takové vymezení vědomě ignoroval, protože ho považoval za příliš úzké. Někomu se nelíbilo spojení filmu českého a slovenského, jiný zase jmenoval i filmy natočené v zahraniční produkci, anebo cizími režiséry. Někdo filmy přidával ještě za desáté místo a někdo zase na totéž pořadí filmů několik. A někdo odmítl filmy vůbec řadit anebo naopak přidělil více snímkům tentýž počet bodů.
        Možná jsme věc až příliš zkomplikovali bodovacím systémem (nejvíc ovšem sobě samým, bylo to hotové martyrium při sečítání): snad by opravdu bývalo stačilo vyjmenovat deset filmů bez pořadí. Na druhé straně nutnost výběru a hierarchizace přinesla ve výsledcích zřetelnější odlišení a i z hlediska jednotlivých tipů je určitě zajímavější. Všechno, co je v tipech navíc oproti původnímu zadání, zůstalo proto nezapočítáno: všechny případné tipy od 11. místa výše, filmy uváděné jako druhá nebo třetí možnost v tomtéž pořadí. Ve dvou případech nebyly pak tipované filmy započítány vůbec: Vladimír Opěla těm svým žádné body nepřidělil, Marie Mravcová pěti filmům přidělila 10 bodů a pěti 9, čímž by je oproti ostatním neúměrně zvýhodnila. Klíč k tomu, jak tyto dva tipy započítat, jsme nenašli, každý má ale možnost najít si své řešení. Naopak součástí ankety jsme ponechali i filmy nehrané, neboť není úplně jasné, zda jde vždycky o omyl, anebo o svérázné žánrové pojetí.
        Ze všech tipů spočítaných podle zadaných pravidel jsme sestavili i pořadí na dalších místech, abychom tak vyhověli přání, že lépe než TOP 10 by vyhovovala anketa TOP 20. Pro lepší orientaci jsme všude doplnili režiséry a rok výroby, takže dalším případným šťouralům může soupis sloužit jako materiál k sestavení i jiných žebříčků - např. právě úspěšnosti jednotlivých tvůrců (v první dvacítce mají hned po třech filmech Miloš Forman, Juraj Jakubisko a Jiří Menzel), produkčních roků nebo dekád (v první desítce hegemonii šedesátých let narušuje jen Daleká cesta z roku 1949, v první dvacítce se objevuje jeden film z padesátých let, jeden ze sedmdesátých a jeden z osmdesátých). A kdo chce, může srovnávat celé epochy, aniž by mu ovšem vyšlo jiné zjištění, než to staré známé konstatování, že zlatým věkem české i slovenské kinematografie byla doba československé nové vlny...